čtvrtek 20. července 2017

I moje city jsou důležité. Jsem taky jen člověk.


Ačkoliv fikci pro dospělé nečtu moc často, na každou novou knihu od Fredrika Backmana se nedočkavostí doslova klepu. Když jsem se pouštěla do všemi oblíbené knihy Muž jménem Ove, ani mě nenapadlo, že si příběh toho postaršího bručouna tak zamiluji. Zdálo se mi neuvěřitelné, že se mi Babička pozdravuje a omlouvá se líbilo ještě víc. A i s knihou Byla tady Britt-Marie přináší další jedinečný příběh. Backman dokáže vzít netypické postavy, starce a děti, a překrásným způsobem převyprávět jejich příběhy, které člověka chytnou za srdce. Právě proto ho zbožňuji. 
Mám tak neskutečnou radost, že už v srpnu vyjde autorova další kniha - Co by můj syn měl vědět o světě. A jelikož nakladatelství Host své čtenáře rádo rozmazluje, už v listopadu nás čeká i Medvědín. Čím to udělat ještě lepší? Soutěží! Obě tyto knihy můžete vyhrát, pokud na vybraných blozích a webových stránkách najdete deníkové zápisky Fredrika Backmana a v nich skryté indicie. A deníkový zápisek číslo 6 máte zde!

--------------

I moje city jsou důležité. Jsem taky jen člověk.

V kancelářské budově, kde si můj kamarád N. a já pronajímáme kancelář.

Já: CO TO SAKRA!

Prásknutí klávesnicí o stůl, dusot dolů na recepci doprovázený asi — nejspíš — možná poněkud neúměrně rozrušenou řečí těla.

Já: Už ZASE nefunguje ta pitomá wifi a já už fakt…

Odmlčím se, když zjistím, že na recepci huláká dalších šest lidí.

Recepční: (s takovou trpělivostí, jako by před nástupem na tuto pozici pracovala v Arkham Asylum) Já vás slyším, všechny, wifi nefunguje v celé budově a chápu, že je to nepříjemná komplikace. Naši technici už na tom usilovně pracují. Slibuji, že to opravíme, co nejdřív to bude možné.

Muž: A to je KDY? Tlačí nás DEADLINE!

Druhý muž: Spadlo to uprostřed našeho aktualizačního procesu systému během PŘENOSU DOKUMENTŮ… *dlouhý řetězec slov, kterým jsem z větší části nerozuměl a o kterých jsem si téměř jist, že ani neexistují*.

Třetí muž: Když jsme sem nastupovali, slibovali jste nám bezproblémový… *nesouvislá snůška řečí, ve kterých jsem zachytil jen cosi o videokonferenci, co neprobíhala zrovna podle plánu, a že to dozajista ovlivní podstatnou část západoevropské tržní ekonomiky, jak ji známe*.

Žena: To už je POTŘETÍ tento týden… *různorodá prohlášení o tom, že veškerá jejich činnost teď „stojí“, tu a tam doplněná výběrem dramatických termínů, kvůli nimž se zdá, že žena musí řídit národní zbrojní továrnu ve sklepě*.

Ticho. Recepční se otočí ke mně.

Recepční: (Stále jako malý přívětivý zázrak) Potřebujete s něčím pomoct?

Já: Cože? Ne… teda… akorát… nefunguje wifi…

Recepční: (Ve všech směrech až nepřirozeně chápavá a ohleduplná) Opravdu mě to moc mrzí. Pracoval jste zrovna na něčem vážně důležitém?

Já: (Odkašlu si.) Díval jsem se na The Flash na Netflixu.

Ticho. Jistá výměna pohledů mezi mužem, druhým mužem, třetím mužem, ženou a recepční.

Já: (Náhle si uvědomím, jak je mým zvykem, že nejlepší způsob, jakým je třeba navázat na ne zrovna promyšlenou odpověď, není mlčení, ale naopak zvýšení tempa diskuse.) Moje žena má přede mnou půl série náskok! Doma prostě člověk NIKDY nemá čas, víte? Co? Ne? Já… no… je to… chci říct… je to přece… není to asi zas tak důležité, ale…

Ticho. Hlasitě se zasměju. Nikdo jiný se ale nesměje. Se střídavým úspěchem se snažím zabránit sám sobě v bubnování na imaginární bubínek. Nikdo se ke mně ani náznakem nechce připojit.

Já: (Poškrábu se na několika místech na tváři.) Ale můžu se zatím dívat na telefonu. Takže mi pak můžete… jen říct, až… no… až wifi…

Ticho.

Já: (Samozřejmě jaksepatří sebevědomě) Napsal jsem i knihu! Nedívám se… netrávím celé dny sledováním The Flash, to bych přece… navíc o polovinu série ZAOSTÁVÁM za svou ženou, takže chápete…

Ticho.

Já: (Aby to nevypadalo, že jsem na recepci jen kvůli tomuto) Navíc došlo mléko v automatu na kávu.

Ticho.

Já: (Ve snaze vypadat schopně a samostatně) Můžu ho doplnit sám.

Ticho.

Já: (Se značnými obtížemi se rozloučit) Tak zatím.

PS: Jinak jde můj sociální zácvik dobře, díky za optání.

Zdroj: http://www.fredrikbackman.com

--------------

Další přiznání Fredrika Backmana najdete v pondělí 24. července na blogu Rachel Roo.
Předchozí příspěvek visí už na webových stránkách Skandinávského domu.
Pro přehled a účast v soutěži o knihy Co by můj syn měl vědět o světě a Medvědín sledujte Facebook nakladatelství Host

sobota 15. července 2017

Měsíce v roce TAG


Vymyslet svůj vlastní TAG chci už strašně dlouho, ale vždycky z toho nějak sešlo. Ovšem v poslední době mám náladu být kreativní (což částečně ventiluji na Instagramu) a dneska mě tak napadlo, proč konečně nějaký TAG nevymyslet? Kupodivu mě i trochu osvítilo a za chvíli byl TAG na světě! 

Rozhodla jsem se vzít měsíce v roce a tématicky k nim přiřadit knihu. Snažila jsem se to pojmout jakž takž originálně, tak doufám, že nikde podobný TAG ještě nekoluje. Pokud ano, tak se omlouvám, ovšem mým cílem rozhodně nebylo nějaké kopírování. Kdyby nějaký hodně podobný TAG už existoval, dejte mi vědět.

Jinak doufám, že vás TAG aspoň trochu zaujme. A pokud se do něj rozhodnete i zapojit, nemohla bych být šťastnější. To by pro mě byla největší odměna.

Ale teď už jdeme na to!

úterý 11. července 2017

Vítejte v Bezejmenném městě!


Bezejmenné město je město tisíce jmen. Jak je to možné? S každým novým dobyvatelem získá město jméno nové - někdo pojmenuje město po generálovi, někdo po svém bohovi. Ovšem původní obyvatelé pro město jméno zkrátka nemají. Zrovna teď je ve městě u moci národ Dao, kterému se povedlo ho před třiceti lety dobýt. Do města přijíždí daoský chlapec Kaidu, aby se konečně seznámil se svým otcem a také aby podstoupil výcvik na daoského válečníka. Během své návštěvy města se seznámí s dívkou jménem Krysa, která patří mezi původní obyvatele. Navzdory faktu, že by se měli nesnášet, se společně spřátelí. Povede se jim i ostatním ukázat, že nemusí být nepřátelé?

neděle 9. července 2017

Když je pro vás online svět víc než ten offline


Eliza Mirk je na první pohled nevýrazná středoškolačka, která to se skutečnými lidmi moc neumí. Kdežto v online světě je taková menší celebrita - je tajemnou tvůrkyní populárního webového komiksu Monstrous Sea vystupující pod jménem LadyConstellation. Eliza svou online komunitu naprosto miluje, stejně tak svůj komiks, na kterém už tolik let pracuje. Elize ani v nejmenším nevadí, že má jen online přátele, vždyť si s nimi tolik rozumí! Což vůbec nechápou její rodiče, kteří se ji neustále snaží zapojit do reálného světa. Elize se život zkomplikuje ve chvíli, kdy do její školy přibude nový student Wallace, který je očividně obrovským fanouškem Elizina komiksu Monstrous Sea. Eliza stojí před těžkou volbou - má Wallaceovi prozradit svou identitu? 

sobota 8. července 2017

Tipy na krátké čtení na léto

Zdravím!
Dneska tu pro vás mám článek, ve kterém vám chci doporučit krátké knížky. Říkala jsem si totiž, že ne každý má v létě tolik času na čtení, tak by se mu hodila spíše krátká kniha. Pak tu určitě budete někteří i cestovat a tuším, že v tom případě může být objemná kniha jen na obtíž. Snažila jsem se vybrat knihy, které mají maximálně cca 200 až 250 stran. Samozřejmě jde o knihy, které mám ráda.

úterý 4. července 2017

TOP 10 knih, které jsem přečetla za první polovinu roku 2017

Nevím, jak se mi to povedlo, ale za prvních šest měsíců tohoto roku se mi podařilo splnit svou výzvu na GoodReads a přečíst celých 100 knih. Pravda, dost z nich bylo do školy, něco byly jen krátké divadelní hry či sbírky poezie. Ale i tak jsem přečetla už hromadu skvělých knížek, na které bych ráda upozornila. Jelikož mám před sebou další půlrok, těžko říct, kolik toho ještě stihnu přečíst, a jak by se mi pak dával dohromady seznam těch nejlepších knih za rok 2017. Proto jsem už teď vybrala 10 knížek, které se mě za ten první půlrok něčím dotkly a které zatím řadím k tomu nejlepšímu, co jsem letos přečetla.
Knihy nejsou nijak zvlášť řazené, jdou za sebou podle toho, jak jsem je četla.