neděle 8. července 2012

Recenze: Cinder

Autor: Marissa Meyer
Originální název: Cinder
Přeložila: Jana Zejmanová
Série: Měsíční kroniky
Díl: 1.
Počet stran, vazba: 400 stran, paperback
Nakladatelství: Egmont, 2012

Něco málo k ději
Šestnáctiletá Cinder je kyborg, mechanička a tak nějak vězeň své nevlastní matky - peníze, které vydělá si nemůže nechat, matka s ní zachází hůře než s jejími nevlastními sestrami a teď jí dokonce zakazuje jít na královský ples, kam jsou všichni zváni! I když Cinder nemá čas si s něčím takovým lámat hlavu - samotný princ Kai po ní chce opravit svého androida, přičemž je to velmi důležité, Cindřina sestra Pivoňka onemocní smrtelnou nemocí, která sužuje svět, a její matka z toho viní právě Cinder. Proto ji nechá dát na testování protilátky - což přežívá jen málo osob. Jenže lékaři něco zjistí, něco nebezpečného, co by Cinder klidně mohlo stát život.

Autorka a styl psaní
Marissa Meyer vždycky ráda psala, i když dříve se věnovala hlavně psaní fanfikcí. Cinder je její první vlastní kniha, kterou se jí podařilo vydat. Cinder je zároveň první díl z knih, u kterých se inspirovala pohádkami. Jak vás asi napadlo, Cinder má inspiraci v pohádce o Popelce. Příští rok má vyjít druhý díl - Scarlet a u této knihy se bude inspirovat Červenou Karkulkou. V roce 2014 je pak v plánu další díl - Cress a inspirací bude Rapunzel neboli Locika. (Pokud nevíte o kom mluvím, vzpomeňte si na pohádku Na vlásku. Pokud jste tuhle pohádku neviděli, tak to rychle napravte, jelikož je skvělá!) A poslední díl je naplánovaný na rok 2015, bude se jmenovat Winter a inspirací zde bude Snow White čili Sněhurka.

Autorka u této knihy používá docela běžné vyprávění, přičemž většinu knihy vypráví hlavně Cinder. Ale jsou tu části, kdy máte vypravěče jiného - prince Kaie nebo doktora Erlanda. Ale ti vypráví vážně jen něco málo kapitol, které jsou důležité pro to, aby čtenář pochopil jednotlivé souvislosti. Když bylo vyprávění z pohledu prince Kaie, tak se jednalo o pěkné osvěžení a trochu mě mrzí, že neměl více prostoru.

Příběh, průběh děje
Autorka se drží nějakého toho základního příběhu, který se drží té pohádky a proto tam některé situace snadno odhadnete, ale byly tam i části a odhalení, které dokázaly překvapit. Víte, hodně jsem přemýšlela, jestli ty další knihy inspirované pohádkami budou spolu nějak souviset a případně jak. Nějak mě totiž nenapadalo nic rozumného. Nicméně s tímhle si autorka poradila, souvislost podala dost hezky a já jsem díky tomu hodně zvědavá na další díl.
V rámci mezí tedy byl příběh originální. Nebo spíše byl originální tak moc, jak moc to šlo. Ale mně se to líbilo.

Co se týče průběhu děje, tak si nemůžu stěžovat. Už od začátku to bylo zajímavé a dobře se to četlo. Nenašla jsem nudné pasáže, jelikož se neustále něco dělo. Já jsem prostě četla, četla a četla a najednou jsem byla v polovině knihy. A zanedlouho na konci. Kdy už se do té knížky dáte, tak se těžko odkládá.

Prostředí
Tentokrát se ocitáme v budoucnosti, jak moc v budoucnosti se určit ani nedá, jelikož počítají roky od jiné události než dnes my. Nicméně v průběhu čtení zjišťujete, že proběhla třetí a čtvrtá světová válka. Vlivem toho je společnost trochu jiná než dnes. Země tu jsou sdružené do různě velkých částí. Kniha Cinder se odehrává ve Východním společenství, ale je tu třeba Evropská federace či Americká republika. A pak tu jsou ještě měsíčňané - potomci lidí, kteří osídlili Měsíc. Měsíčňané jsou zvláštní a jiní než lidé.
Avšak svět sužuje jakási nemoc, která je stejně smrtelná a roznáší se stejně snadno jako mor. Nemoc lidstvo sužuje už asi deset let a stále se nenašel lék.
A samozřejmě nemůžu zapomenout na to, že zde máme androidy, úplně jinou techniku než je dnes a hlavně kyborgy. Kyborgové jsou zde lidé, kteří byli nějak zraneni, ale přežili a poškozené části těla jim byli nahrazeny kovem.
Informace o světě, který v knize je, se dozvídáte až v průběhu čtení a sem tam vás může něco překvapit. Některé věci nejsou úplně vysvětleny, což je škoda, ale člověk pak aspoň může více využít svojí fantazii. :)

Postavy
Hlavní a vlastně i nejdůležitější postavou v knize je Cinder. Což je logické, když je kniha zaměřena na ni, že. Nu, Cinder se mi líbí. Asi hlavně tím jak je odolná, statečná a nebojí se své zlé matce postavit. Není to žádná křehotinka, což je fajn. Rozhodně je to velmi zajímavá podoba Popelky, ale kdybych nevěděla, že je Popelkou inspirovaná, tak by mě to možná ani nenapadlo. Cinder jsem během čtení fandila a určitě jí budu fandit i nadále.
Co se týče Prince Kaie... Tak jako jó, líbil se mi. Když byl s Cinder, byl to sympaťák. A kolikrát jsem ho i litovala, protože toho na chudáčka bylo moc. Ale byly scény, u kterých jsem sice chápala jeho chování, ale stejně mě štval a možná i trochu zklamal. Avšak nejvíc mě štve, že nevím, jak to mezi ním a Cinder dopadne! A pevně doufám, že v některém z dalších dílů dostanu odpověď.

Z dalších postav jsem si oblíbila androidku Iko. Ta mě tam kolikrát velmi pobavila. Vážně by se mi moc líbilo, kdybych doma měla podobného androida. :D
Milá byla i Pivoňka, proto mě vážně mrzelo, co se jí nakonec stalo.
Jsou tu některé postavy, které mě opravdu štvaly. Třeba té nevlastní matce jsem měla sto chutí zakroutit krkem. A to hned několikrát. Při čtení pochopíte proč.
Královna Levana - královna měsíčňanů mi taky nepadla do oka. Zdála se mi vážně moc krutá. Kdo knihu četl, tak mě chápe. Kdo nečetl, tak ať si ji přečte a pochopí.

Pocity, dojmy, hodnocení
Mně se kniha vážně líbila. Byla taková roztomilá, ale zároveň docela emotivní a napínavá. Já jsem při čtení hltala každé slůvko, strašně moc jsem se těšila na konec, ale zároveň jsem se děsila toho, že konec bude už brzo a já na další díl budu muset čekat bůh ví jak dlouho. A na další díl se rozhodně těším, protože Marissa Meyerová psala vážně dobře a mě to prostě bavilo. Celý ten příběh o Popelce pojala moc dobře.
K samotnému příběhu moc výtek nemám. Já bych si trochu chtěla postěžovat na vazbu a zpracování knihy, i když to by mělo být mířeno spíše na nakladatele. Takže, ta kniha je podle mě zbytečně moc veliká. Né, že by mi vadily velké knihy, ale ona je veliká a přitom je na jedné stránce relativně málo textu. Mezi jednotlivými řádky jsou hrozně velké mezery a to mi vadilo asi nejvíc. Já si prostě myslím, že se s tím mohli poradit o kousek lépe.

Nu, ale když jsem si vylila srdíčko ohledně zpracování knihy, zpátky k hodnocení. Nevím, jestli je to znát z recenze, ale mně se kniha prostě opravdu hodně líbila. A nelituji, že jsem si ji koupila, i když je tak drahá. A s nadšením budu očekávat druhý díl.

Konečné hodnocení:
9/10

Zdroj obrázků:
www.deviantart.com

A ještě písnička v rámci Zpěvavého léta:


Žádné komentáře:

Okomentovat

Za každý nový komentář jsem moc vděčná, vždycky mě potěší a budu jedině ráda, když komentář zanecháte. :)
Pokud použijete profil "Anonymní" prosím, abyste se na konci příspěvku podepsali. Předem děkuji.