středa 4. července 2012

Recenze: Rudá pyramida

Autor: Rick Riordan
Originální název: The Red Pyramid
Přeložila: Dana Chodilová
Série: Kronika Cartera Kanea
Díl: 1.
Počet stran, vazba: 408 stran, hardback
Nakladatelství: Fragment, 2012

Něco málo k ději
Na první pohled nemá Carter Kane vůbec špatný život. Nemusí chodit do školy a se svým otcem cestuje po celém světě. Jenže na každém místě vždycky zůstanou jen pár dnů a pak zase jedou pryč. Navíc se Carter vidí se svou sestrou Sadie jen dvakrát do roka - né že by mu to vadilo, ale pořád je to jeho sestra a on ji tak prakticky nezná.
Když je Carter s otcem zase jednou na návštěvě za svou sestrou, otec je vezme na prohlídku muzea, přičemž se chová dost podezřele a netypicky. V muzeu se něco stane - něco co Carter a Sadie nedokážou pořádně vysvětlit. Od této události se jim život změní na ruby. Do života jim totiž vstoupí egyptští bohové a egyptští mágové. Pro Cartera a Sadie začíná velice hektický týden, ve kterém se budou snažit neumřít, zachránit svého otce a posléze vlastně i celý svět.

Autor a styl psaní
Jméno Rick Riordan by vám mohlo být aspoň povědomé. Tedy, já osobně si ho pamatuji dost dobře, jelikož pana Riordana řadím mezi své nejoblíbenější autory. Mé srdce si získal sérií Percy Jackson a Olympané - což vám snad už něco řekne. V Percym máte řeckou mytologii, v sérii Bohové Olympu, která na Percyho navazuje, máte dohromady řeckou a římskou mytologii. A jelikož se pan Riordan v těch mytologiích očividně vyzná, zaměřil se na mytologii egyptskou a tak vznikla trilogie o Carterovi a Sadie Caneových.

Rick Riordan si v této knize zanechal svůj osobitý styl psaní, který je více podobný vyprávění, jež použil v sérii o Percym než v sérii Bohové Olympu. Tady je to opět takové "dětštější", ale mě se to přesto zdá skvělé, jelikož to právě na knihách od Ricka Riordana zbožňuju.
Tentokrát se nejedná o úplně normální vyprávění - ale jak uvádí sám autor, jedná se o přepis nahrávky, kterou Sadie a Carter pořídil. Proto máte v knize místy různé poznámky, které se netýkají vyprávění, ale na nahrávce se vyskytují (mám na mysli něco ve stylu, když třeba Sadie nadává Carterovi - to je pak poznačené tak nějak mimo) a tak nějak zpestřují text. Zároveň je vyprávění proloženo různými egyptskými symboly či hieroglyfy, aby čtenář měl představu, jak vlastně vypadají. To se mě osobně hodně líbí a za to dávám palec nahoru.
Dále se při vyprávění střídají Carter a Sadie - každému náleží vždy dvě kapitoly. To též beru jako plus, jelikož oba vypráví trochu jinak a každý ze svého úhlu pohledu. To je fajn a mě to naprosto vyhovuje, vzhledem k tomu, že mám radši, když knihu vypráví více postav.

Příběh, průběh děje
Abych byla upřímná, docela jsem se bála, aby se to příběhem a průběhem děje moc nepodobalo právě Percymu a zpracování té řecké mytologie - bála jsem se, že to nebude příliš originální. Naštěstí jsem se bála naprosto zbytečně, jelikož pan Riordan si s tím poradil a pojal to úplně jinak. Takže příběh naštěstí byl dost originální a mě se jednoznačně líbí. :) Takže pokud se bojíte po Rudé pyramidě sáhnout s tím, že to bude dokola to samé, tak se určitě nebojte a přečtěte si jí! Zaručuji, že je to dost jiné než právě Percy.

S průběhem děje jsem byla také spokojená. Knihy od pana Riordana jsou prostě nabyté akcí a ani tahle nebyla výjimkou. Od začátku do konce se pořád něco dělo. Ani ten rozjezd nebyl nijak pomalý a kniha se nikde v průběhu čtení nezadrhávala a prostě příběh šel hezky plynule. Díky tomu se kniha četla úžasně snadno a rychle.
A za co má kniha velké plus je to, že neměla příliš průhledný děj. Já jsem vlastně až do konce nevěděla jak to dopadne. U prvního dílu ze série Percy Jackson jsem ten děj odhadovala více a nebylo to pro mě překvapivé. Tady jsem naopak nevěděla, co mám vlastně na dalších stránkách čekat, netušila jsem, jak přesně by to nakonec všechno mohlo dopadnout.

Prostředí
Jak už jsem psala výše, tato kniha je zpracováním egyptské mytologie. Pokud se děsíte toho, že o egyptské mytologii nevíte zhola nic a že by jste knize nemuseli rozumět, tak se děsíte zbytečně. Pan Riordan průběžně všechno hezky vysvětluje, takže se v ničem neztratíte a většinou by jste to měli bez problému pochopit. Tedy já to chápala, i když já nějaké ty znalosti ohledně egyptské mytologii mám.
Samotný příběh se pak střídavě odehrává různě po světě, ale nejvíce děje je právě v Americe. Když jsem četla autorovi popisy jednotlivých míst, částí měst, působilo to na mě, že autor ty místa zná a že je navštívil. Což je dobře. I když nemůžu říct, jak moc věrohodné to je, nejdůležitější je uvěřit, že taková místa jsou a já tomu v tomto případě věřila.

Postavy
Sadie i Carter se mi moc líbili a byli mi strašně sympatičtí. Hlavně tvořili skvěle vyváženou dvojici a díky nim byla ta kniha tak dobrá. Sadie je správně sarkastická a ironická a ve správnou chvíli má dost trefné poznámky. Carter je oproti ní ten trochu rozumnější, který dost věcí zná, tedy hlavně co se týká té egyptské mytologie. Dohromady jsou prostě perfektní. Dokonce se v knize nevyskytla ani jediná část, kde by mě jeden z nich nějak štval a rozčiloval a to se mi poslední dobou nestává moc často. Prostě Sadie i Cartera si musíte oblíbit.

V této knize mi byli obecně sympatičtější ti bohové. Egyptští bohové mi povahově více vyhovovali. Ti řečtí mě neustále děsně štvou a rozčilují - hlavně jak si myslí, že lidi vlastně k ničemu nepotřebují a prostě mi pijou krev. Mezi nimi jsou jen výjimky, které mám ráda.
Kdežto ti egyptští mě prostě bavili o dost více. Jsou zajímavější. Nejradši mám samozřejmě Bastet - bohyni koček, která našim hrdinům pomáhala. Bastet je hrozně fajn a já jen pevně doufám, že bude i v dalším dílu a stále stejná. A samozřejmě nemůžu zapomenout na Anupa. Ten se mi taky hrozně líbil a kupodivu mě vážně pobavil. Prosím, ať ho máme i v dalších dílech! :D

Z dalších postav jsem si oblíbila Ziu. O té vám toho asi moc neřeknu, jelikož nechci příliš spoilerovat, ale určitě se na ni těším v dalších dílech. Fajn byl i pavián Khufu, díky kterému jsem se při čtení taky dost zasmála. Vážně. Až si to přečtete, tak budete vědět proč.

  Pocity, dojmy, hodnocení
Při čtení jsem neustále přemýšlela nad tím, jestli se mi to líbí více než ten Percy Jackson. A vlastně mi to i nadále docela vrtá hlavou. Takže... Nu, řekla bych, že tohle bylo určitě lepší než ten první díl Percyho - Zloděj blesku. To rozhodně ano. Proto Ricka Riordana chválím. Tady se totiž jedná o opravdu skvělý první díl a já se jen těším, jaké budou ty další dva (má to být trilogie).
S knížkou jsem naprosto spokojená. Je totiž skvěle napsaná, má originální příběh, vážně dobré postavy, neustále se tam něco děje, je tu spousta zvratů a ještě k tomu mě dokázala natěšit na další díl. Ten doufám bude ještě lepší! A snad vyjde co nejdřív.

Konečné hodnocení:
8/10

Obrázky jsem našla přes stránky www.fanpop.com
- Knihu jsem četla v rámci měsíčního meme Čtení na slepo.

A ještě písnička v rámci Zpěvavého léta. Jedná se o skladbu Protectors of The Earth od Two Steps From Hell:


Žádné komentáře:

Okomentovat

Za každý nový komentář jsem moc vděčná, vždycky mě potěší a budu jedině ráda, když komentář zanecháte. :)
Pokud použijete profil "Anonymní" prosím, abyste se na konci příspěvku podepsali. Předem děkuji.