neděle 28. dubna 2013

Recenze: Muži, kteří nenávidí ženy

Autor: Stieg Larsson
Originální název: Män som hatar kvinnor
Přeložila: Azita Haidarová
Série: Milénium
Díl: 1.
Počet stran, vazba: 530 stran, hardback
Nakladatelství: Host, 2008
Hodnocení na GoodReads: 4,04/5 (757 256 hodnotících)
Hodnocení obálky: 4/5 (ke knize mi jednoduše krásně sedí)

Něco málo k ději
Mikael Blomkvist je novinář, který byl právě odsouzen z nactiutrhání, musí zaplatit dost vysokou pokutu a pobýt tři měsíce ve vězení. Lisbeth Salanderová je velmi inteligentní asociální mladá žena s netypickými vyšetřovacími postupy, díky kterým je ale jednou z nejlepších vyšetřovatelek soukromé firmy. Mikaela s Lisbeth, dvě naprosto odlišné osoby, spojí dohromady čtyřicet let starý případ zmizelé dívky Harriet Vangerové, který dlouho nikdo nemůže vyřešit. Společnými silami nalézají nové stopy, jež by patrně mohly vést k odhalení tajemství dívčina záhadného zmizení. Nicméně toto pátrání bude mnohem nebezpečnější, než se na první pohled může zdát.

Autor a styl psaní
Stieg Larsson byl švédský novinář a autor narozený roku 1954. Bohužel náhle zemřel v roce 2004, ještě před tím, než došlo k publikaci jeho debutu Muži, kteří nenávidí ženy. Trilogie Milénium zaznamenala obrovský úspěch – ve Švédsku bylo prodáno více než 3,5 milionů kopií, v dalších státech více než 45 milionů knih. Série Millénium byla prodána již do 43 zemí.
Stieg Larsson nebyl pouze spisovatel. Byl to i člověk, který bojoval za svobodu projevu, bojoval proti rasismu a utlačování žen. Na jeho památku nakladatelství Norstedts společně s Larssonovým bratrem a otcem založili cenu Stiega Larssona, skrze kterou se daruje dvě stě tisíc švédských korun osobě či organizaci, jež pracuje ve stejném duchu jako Larsson.

Stieg Larsson píše neuvěřitelně dobře. Díky tomu, jak je kniha napsaná, jsem pořád chtěla číst a číst dál. Stieg Larsson zvládl zajímavě a poutavě popsat i různé novinářské či firemní informace, které by mě jindy možná i nudily – pan Larsson se totiž vyvaroval nějakému výkladu, naopak to bylo vše podáno dostatečně srozumitelně, aby to pochopil i člověk, který o dané věci nic neví. Plus byly tyhle vsuvky dokonale přirozené, nijak násilně nacpané. Já byla touhle knížkou jednoduše fascinována. Opravdu, klobouk dolů za to, jak skvěle je tahle knížka napsaná, už je to trochu déle, co jsem něco tak moc dobře napsaného četla. Navíc jsou v knize povedeně a chytře využity různé anglické fráze či celé věty, které text pěkně okoření. A prostě... Ach. Taky chci jednou takhle psát.
Kniha je povětšinou vyprávěná z pohledu Lisbeth nebo z pohledu Mikaela. Ale občas se v knize krátce objeví jiný vypravěč – obvykle jen na pár odstavců, ale i tak šlo o příjemné zpestření.

Příběh, průběh děje
Autor na to jde nejdřív docela pozvolna. Prologem čtenáře na knihu slušně naláká. Avšak následující první kapitola mě tolik nebavila a občas jsem měla trochu problém se jí prokousat – docela dost informací najednou tu bylo. Druhá kapitola byla mnohem lepší – objevila se totiž Lisbeth, na kterou jsem se moc těšila.
Prvních 200 stránek se toho tolik nestane – čtenář je spíše seznamován se situací, s postavami a s tím, co by se dál mohlo dít. Navíc je tam trochu méně Lisbeth. Po té stránce 200 začíná být příběh zajímavější, od nějaké stránky 300 mě už kniha bavila vážně moc. Vše se začalo skvěle zamotávat, autor dohromady splétá vážně dobrý příběh, který čtenáře prostě nutí nad knihou přemýšlet. Aspoň já jsem nad ní musela přemýšlet pořád. Čím blíže jsem byla ke konci, tím byla kniha lepší. Rozuzlení případu Harriet se mi opravdu moc líbilo. Něco mě překvapilo, něco trochu méně (když nad tou knihou přemýšlíte, možná vás i napadne, jak by to mohlo dopadnout). Avšak to nic nemění na tom, jak moc se mi kniha líbila.
Příběh rozuzlením případu ještě nekončí, což může být pro některé překvapení. Ale jsou tu ještě záležitosti, které se musí dořešit. Musím říct, že to se mi tam dost líbilo. A za to, co Lisbeth udělala, je pro mě jednoduše génius a vážně mě tím pobavila. Konec je jinak docela uzavřený – aspoň co se tedy toho pátrání týče.

Příběh je tedy velice důmyslně promyšlený, naprosto do detailů. Řekla bych, že v tomhle směru jde o jednu z nejlepších detektivek, které jsem četla (těch sice není moc, ale pár ano, no). Ale musím vás upozornit na to, že místy tahle kniha není pro slabé povahy. Autor se nebrání popsat brutální vraždy, což je místy nechutné. Občas je ta kniha opravdu drsná a krutá, i když to realita někdy holt je.

Prostředí
Ach, děkuji za to, že máme v zeměpisu už probrané Švédsko, aspoň jsem se jakž takž orientovala v těch zatracených městech. Měla jsem díky tomu i o něco lepší představu toho, jak to ve Švédsku asi vypadá – i když to spíše doplňovalo to, co autor sám popsal. Myslím, že čtenář se celkem rychle dokáže sžít s tím, že kniha se odehrává právě tam na severu. A zasazení knihy přesně tam bylo prostě ideální – on ten sever je pro tyhle mrazivé detektivky vážně ta nejlepší volba.
Velice reálná mi přišla i ta historie rodiny Vangerových – prostě mi přišlo, jako by autor psal o skutečných událostech, jako by taková rodina vážně ve Švédsku žila. Díky tomu mi kniha přišla ještě reálnější a lepší.

Postavy
Postavy jsou dalším velkým kladem téhle knížky. Protože bez nich by to nebylo to pravé. Stieg Larsson ve své knize představuje velice rozmanité a občas i dost složité charaktery, které jsou propracované a skvěle promyšlené. U některých čtenářům odhaluje jen zlomek jejich osobnosti, což se mi dost líbí.

Samotnou kapitolu tvoří rodina Vangerových. Ta má tolik členů, kteří mají navzájem tolik rozličných vztahů, že někdy by mohlo být i těžké se orientovat v tom, kdo je kdo. Většinou se navzájem nesnáší, pořádně se nedokážou na ničem dohodnout a na každého je možné vyšťourat nějakou špínu. V knize se seznámíme hlavně s Henrikem Vangerem, který započal pátrání po Harriet, dále s Martinem Vangerem, bratrem Harriet a více tam vystupuje ještě Cecílie, což je snad Harrietina sestřenice? Nebo něco podobného. Už jen na těchto třech je možné vidět, jak rozdílná takhle rodina je. Cecílii jsem si nebyla schopná oblíbit, Martina jsem většinu knihy lehce ignorovala, Henrika jsem měla i docela ráda, i když na konci knihy si to poněkud pokazil. Nu, co se dá dělat.

Možná bych měla přejít k hlavním postavám, co? Mikael Blomkvist je rozvedený čtyřicátník. Také to je novinář, který se rád šťourá v nepříjemných věcech. A zrovna teď si ukousl moc velké sousto, což ho dovedlo až k soudu, následně pak k Henrikovi Vangerovi. Mikael není špatný, je to zajímavý charakter a vlastně se mi i líbi. Jen... Je prostě méně zajímavý než Lisbeth.
Lisbeth, to je jedna velká záhada. Na první pohled působí jako trochu opožděná osoba, ale jakmile se čtenář dostane do její hlavy, hned ví, že je to naprosto naopak. Lisbeth, to je moje hrdinka. Ta holka je úžasná, i když toho o ní čtenář ví asi jen zlomek. Jsem opravdu zvědavá, co dalšího se o ní dozvíme – její historie je totiž určitě velice pestrá. Lisbeth je neuvěřitelně netypická hrdinka a právě tím je tak výjimečná.

Pocity, dojmy, hodnocení
No... Doufám, že jste z té mé dlouhé recenze pochopili, že tahle knížka se mi sakra moc líbila! Rozhodně se jedná o horkého kandidáta na knihu roku, až tak moc mě dostala. Opravdu mě během čtení fascinovala, nutila mě nad ní přemýšlet a číst ji dál a dál. Kniha je skvěle napsaná, příběh má promyšlený na jedničku a postavy jsou neskutečně dobré. Prostě... Myslím, že jsem se dost vykecala výše a patrně vám je jasné, že téhle knížce méně než plný počet dát nemůžu. Takže pokud vám nevadí knihy poněkud drsnějšího rázu, rozhodně vám Muže doporučuji, protože za přečtení určitě stojí.

Konečné hodnocení:
10/10

Zdroj obálky: www.bux.cz
Zdroj obrázků: www.google.cz (zde, zde, zde a zde)

2 komentáře:

  1. Milénium je úžasné dílko. Pokaždé, když si vzpomenu, přepadne mě deprese nad myšlenkou, že Milénium mělo být původně desetidílné. Chce se mi z toho plakat, i teď, po milion osmdesát páté. :'X

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jop, to je. :) Hele, taky je mi z toho smutno. Je neuvěřitelně nefér, že tak skvělý autoři musí umřít tak brzo. :/ I když ono je obecně nefér, když někdo umře v tomhle věku.

      Vymazat

Za každý nový komentář jsem moc vděčná, vždycky mě potěší a budu jedině ráda, když komentář zanecháte. :)
Pokud použijete profil "Anonymní" prosím, abyste se na konci příspěvku podepsali. Předem děkuji.