středa 10. dubna 2013

Recenze: Vlčí krev [RV]

Autor: Michaela Burdová
Série: Syn Pekel
Díl: 1.
Počet stran, vazba: 256 stran, hardback
Nakladatelství: Fragment, 2013
Hodnocení na GoodReads: 3,89/5 (zatím jen 9 hodnotících)
Hodnocení obálky: 3,5/5 (pěkná, pěkná :))

Něco málo k ději
Vítejte v tajemné zemi jménem Velwetie. Vítejte v zemi elfů, lidí, trpaslíků a především Weer worfů, kteří jsou lidem známí jako vlkodlaci. Lidé Weer worfi léta pronásledovali a vyvražďovali, dokud se neobjevili Temnovlci – temní příbuzní Weer worfů, pro které jsou lidé jen potravou a kteří jsou odolní proti stříbru – jediné věci, která dokáže Weer worfi zabít. Lidé se teď schovávají doma ve strachu, že by mohli přijít na řadu.
Weer worf Neran lituje toho okamžiku, kdy se rozhodl Temnovlky vyhledat. Právě tento skutek mu přinesl velké útrapy. Jedinou šanci na nápravu Neran vidí v nalezení Étarlininých slz. Nicméně kvůli tomu musí uzavřít spojenectví s elfkou Liadel, se kterou sdílí nepříjemnou minulost a které vůbec nechce důvěřovat.

Autorka a styl psaní
Michaela Burdová začala u psaní fan-fikcí a skončila u psaní knih. Jejím literárním debutem se v roce 2008 stal první díl z trilogie Poselství jednorožců. Tato série dokonce vyšla i v zahraní – v Srbsku. Po Jednorožcích následovala čtyřdílná série Křišťály moci. Syn pekel je tedy již osmá kniha, kterou tato autorka napsala. V současné době pak pracuje na druhém dílu a také rozpracovává nápady na další knihy. Míša se kromě psaní věnuje i malování (které ji ke psaní vlastně také z části dovedlo) – na jejích stránkách můžete najít její vlastní ilustrace ke knihám. Ilustrace k Synovi pekel můžete najít dokonce rovnou v knize – na její zadní straně.

Rozhodně nemůžu Míše upřít, že píše moc hezky. Její popisy jsou dosti barvité, rozhodně ne nudné a čtenář si díky nim může pěkně všechno představit. Básničky, které se nachází na začátcích kapitol, se mi vážně moc líbí – sedí hezky k ději a pěkně se rýmují. Kniha se mi vlastně četla docela dobře a rychle.
Horší to bylo ohledně dialogů. Podíl na tom určitě měly i ne zrovna šťastně napsané postavy, ale ty dialogy bývaly prostě takové hrozně bezduché, nudné, nezajímavé. Normálně mám na knize dialogy dost ráda, ale tedy to bylo naopak. Nepřišlo mi, že by jejich řeč odpovídala době, ve které se to má teoreticky odehrávat – opravdu, slova jako sexy si mohla autorka odpustit.

Příběh, průběh děje
Ten základní nápad není špatný, ale podle mě mohl být více propracovaný. Přišlo mi to trochu klišé – je to další z mnoha knih, kde se něco hledá. To tolik originální není. Řekla bych, že autorka si v tomto díle spíše položila základy pro to pokračování. Samotným příběhem mě kniha příliš neoslnila, nepřekvapila. Jednoduše jsem čekala něco trochu jiného.

Nejvíce zajímavý se mi zdá začátek. Ten je hodně slibný. Vyprávění z pohledu postavy Aragen se mi líbilo. Kdyby si autorka udržela podobnou úroveň, byla bych spokojená. Jenže pak došlo k vyprávění z pohledu Nerana a šlo to poněkud z kopce. Dialogy mě nudily, jak už jsem psala. Nemůžu říct, že by se v knize nic nedělo, ale tempo mi přišlo takové pomalejší. Konec mě sice naštval, ale kvůli němu se patrně mrknu na druhý díl.

Prostředí
Míša si ve své knize vytváří další novou zemi. Opět tu má elfy, kteří snad nechybí v žádné z jejích knih, i když se jí musí přiznat, že elfy má zde zase trochu jiné. Hlavně co se historie a vlastností týče. Za to ode mě dostává plus.
Na vlkodlaky jsem byla docela zvědavá – zajímalo mě, jestli autorka přijde s něčím originálním nebo ne. Nakonec se mi nápad Weer worfů líbil. Jsou poněkud surovější než vlkodlaci, kteří se v knihách poslední dobou vystupují – docela mě to i překvapilo. Také mě potěšilo, že jim ubližuje stříbro, to je teď už také vypouštěno. I ten nápad Temnovlků byl dobrý.

Postavy
No... To je na celé knize patrně to nejhorší. Autorka si s postavami neporadila dobře, vážně ne. Od Míši jsem četla už Křišťály moci, takže vím, že je schopná mít postavy i normální, sympatické a trochu promyšlenější. Tady to byl děs, bohužel. Já bych postavy všechny překopala, aby byly více zajímavé a originální. Přišly mi nudné, bez pořádného charakteru, stereotypní a prostě se mi nelíbily.

Neran, hlavní postava, byla patrně nejhorší. Je to takový ten typ, kdy se ze špatného člověka má stát dobrý, proti čemuž bych nic neměla, jenže tady je to tak špatně podané, že mi to prostě bylo nesympatické a nežrala jsem mu to. Jeho myšlení se mi nelíbily a prostě... Blah. Nemám Nerana ráda a nikdy mít nebudu.
Liadel byla trošičku lepší, ale zase taková moc nijaká, občas. Uvítala bych vyprávění z jejího pohledu, aby byl třeba vidět nějaký ten její vnitřní boj, hned by to pak bylo lepší.
Paradoxně se mi nejvíce líbila Aragel, což byla docela psychopatka, mohu-li to tak říct. Občas to s ní sice šlo trochu do extrémů, avšak stejně mě zaujala hlavně ona. Vlastně mi přijde, že Míša má talent hlavně na záporáky – v Křišťálech moci jsem měla také mnohem radši Sorgana než ostatní postavy.

Pocity, dojmy, hodnocení
Kniha pro mě byla mírným zklamáním, protože jsem od ní čekala trochu více. Myslela bych si, že Míša bude po sedmi knihách poněkud zkušenější, tak nějak vyspělejší. Zatím jsem se toho nedočkala, ale co není, může jednou být. Kniha je psaná docela hezky, ale příběh by mohl být promyšlenější a postavy originálnější. Prostředí v knize je hezké – na jeho vymýšlení má Míša očividně talent.
Knihu doporučuji hlavně mladším slečnám, především těm, kterým se líbily Míšiny předchozí knihy. Syn pekel se mi sice zatím zdá slabší než Křišťály moci, ale každý máme jiný vkus. Náročným čtenářům, kteří jsou fanoušci fantasy, knihu příliš nedoporučuji, ať pak nejste zklamaní. Já osobně si myslím, že kniha měla větší potenciál, který bohužel nebyl využit.

Konečné hodnocení:
5,5/10
Za poskytnutí recenzního výtisku velice děkuji nakladatelství Fragment.

- Knihu si můžete objednat na stránkách nakladatelství.
- Zdroj obálky: www.fragment.cz
- Zdroj obrázků: www.burdova-michaela.blog.cz

2 komentáře:

  1. Musím s tebou souhlasit. Já osobně jsem asi psala o něco kladnější recenzi, ale stejně mám nějak pocit, že Poselství jednorožců zůstává autorčinou nejlepší sérií. Ten zbytek má sice jistý potenciál, ale ten je obvykle zazděn celou řadou klišé a překombinováním všeho možného. K jazyku se radši nebudu vyjadřovat. Některé obraty jsou totiž jako pěst mezi oči a mně z nich naskakuje husí kůže.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To já si myslím, že jsem ještě měla dobrou náladu a byla jsme mírná. :D Poselství jednorožců jsem nečetla, ale všichni tvrdí, že to se autorce povedlo nejlépe. :) Máš pravdu - knihy jsou většinou plné klišé, ale co se dá dělat. A opět musím souhlasit. :D :)

      Vymazat

Za každý nový komentář jsem moc vděčná, vždycky mě potěší a budu jedině ráda, když komentář zanecháte. :)
Pokud použijete profil "Anonymní" prosím, abyste se na konci příspěvku podepsali. Předem děkuji.