středa 2. července 2014

Recenze: We Were Liars

Autor: E. Lockhart
Počet stran, vazba: 228 stran, paperback
Nakladatelství: Hot Key Books, 2014
Hodnocení na GoodReads: 3,95/5 (17 418 hodnotících)
Hodnocení obálky: 4/5

Něco málo k ději
Jsme Lháři.
Jsme krásní, privilegovaní a žijeme život bezstarostného luxusu.
Jsme nakřáplí a zlomení.
Příběh lásky a romantiky.
Příběh tragédie.
Co jsou lži?
Co je pravda?
(Výjimečně jsem se rozhodla použít anotaci knihy, protože k ději nechci nic prozradit. Jde o můj vlastní překlad, proto se za případné nepřesnosti omlouvám.)

Autorka a styl psaní
E. Lockhart se narodila v roce 1967 v New York City, dodnes v okolí New York City žije. Má doktorát z anglické literatury se zaměřením na britskou literaturu 19. století a na historii ilustrace britských knih. V současné době vyučuje kreativní psaní na univerzitě. K jejímu jménu – E. je zkratka pro Emily, Lockhart se za svobodna jmenovala její babička z matčiny strany. Kromě knihy We Were Liars napsala třeba sérii o Ruby Oliver či knihu Fly on the Wall.
(Na FB stránkách nakladatelství CooBoo padl dotaz, jestli neuvažují o vydání knihy We Were Liars. Odpovědí bylo, že práva odkoupilo už jiné nakladatelství, takže se patrně dočkáme českého překladu.)

Autorčin styl psaní je to, co se mi na knize líbilo už od začátku. Je velice odlišný od stylu psaní u jiných knih, na který jsem zvyklá. Je takový hodně poetický – autorka používá spoustu metaforických vyjádření, hlavně co se týče popisu pocitů. Když jsem tohle vyjádření četla poprvé, nechápala jsem, co se děje. Ovšem když mi to pak došlo, musela jsem uznat, že to je úžasné. Také často jednu větu rozkouskuje na více částí a každou část dá na nový řádek – patrně aby umocnila význam té věty. K dramatickému efektu používá i takové krátké a úderné věty, občas autorka používá i oxymórony, řekla bych.
Stylem psaní mě jednoduše kniha dostala, protože to bylo naprosto odlišné, jiné a dobré. Mně se to tak líbilo.

Příběh, průběh děje
Ze začátku jsem byla z příběhu hodně rozpačitá, nebyla jsem si jistá, o co má jít, co tím chce autorka vyjádřit a k čemu tím chce dojít. Spíše používala různé vzpomínky, to mně osobně moc nesedlo, nepřišlo mi, že by se děj nějak posouval. První polovina knihy se mi zdála slabší a také mi trvalo trochu déle se jí prokousat. Nicméně druhá polovina mě začala bavit, chtěla jsem odhalit to tajemství, přijít knize na kloub. Druhou polovinu jsem si užila. Autorka mě dokázala šokovat a za to ji moc chválím. Konec je opravdu skvělý.

Když jsem knihu dočetla a podívala jsem se na ni jako celek, musela jsem uznat, že jako celek ta kniha funguje dokonale. Všechny ty vzpomínky měly nějaký smysl a účel. Nejlepší na knize je, že jsem po dočtení byla nucena nad ní přemýšlet a zpětně mi i došlo něco, čeho jsem si předtím nevšimla.

A nesmím zapomenout na pohádky, kterými autorka prokládá děj. Vždy nějak s dějem souvisí. Buď jsou to přepsané pohádky znamé nebo pohádky nové. A jsou vážně povedené.

Prostředí
Musím ocenit, že na začátku mého výtisku se nachází mapa soukromého ostrova, na kterém se většina děje odehrává. Čtenář tak má přehled ohledně toho, kde jaký dům leží či i jak zhruba který dům vypadá. Na začátku knihy je i rodokmen rodiny Sinclairových, to též napomáhá v orientaci. Prostředí pro knihu není zas tak podstatné, nicméně je popsané tak, že mi to u této knihy plně stačilo.

Postavy
Celý příběh se odehrává okolo rodiny Sinclairových. Vše pak vypráví dívka Cadence, která čtenáře postupně seznamuje s celou svou rodinou. S Cadence se seznámíte nejlépe, protože vše vidíte z jejího pohledu. Těch postav je v knize docela dost, ovšem za zmínku stojí skupina Lháři – Cadence, Johnny, Mirren a Gat, hlavně okolo nich se točí celá kniha. Postavy jsou to sice zajímavé, každá úplně jiná a označila bych je i za dobře napsané, ale jen těžko jsem se dokázala s některou z postav sžít. Mrzí mě to, ale tak to je.

Hrozně těžko se mi o postavách píše, protože se bojím, abych něco nevyzradila k ději, což nechci. K postavám tedy můžu ve zkratce říct jen to, že jsou napsané dobře, jen jsem se do žádné z nich nemohla vcítit.

Pocity, dojmy, hodnocení
We Were Liars je velice zvláštní kniha. Loni bych za nejdivnější knihu označila Prozření Mary Dyerové, letos tento titul prozatím získává právě We Were Liars. Podle mě to s touto knihou je právě jako u Mary Dyerové – někomu se bude líbit hrozně moc, někomu naopak vůbec. Já se řadím mezi čtenáře, kterým se We Were Liars líbilo. Autorka mě okouzlila svým stylem psaní, příběh jako celek fungoval dobře, jen škoda těch nudnějších částí. Ani postavy nejsou špatné. Chápu nadšení z této knihy, ovšem pochopím i pokud někdo bude knihu naprosto nesnášet a myslím, že i takových lidí se najde dost.
Pokud se do knihy odhodláte, doporučuji si nezjišťovat nic o ději, jít do toho s tím, že o ději nic nevíte. Také doporučuji knihu číst bez jakýkoliv očekávání, bez předsudků. Přistupujte k ní s čistou hlavou a třeba vás překvapí.
Jestliže se vám líbila již výše zmiňovaná kniha Prozření Mary Dyerové, je tu podle mě jistá šance, že se vám bude líbit i We Were Liars. Když jsem totiž přemýšlela nad podobnou knihou, Mara byla ta první, která mě napadla.

Konečné hodnocení:
8/10


Zdroj obálky: www.goodreads.com
Zdroj obrázků: zde, zde a zde

4 komentáře:

  1. Mara se mi líbila moc, tak možná by mě bavila a tahle kniha. Jen se trochu bojím angličtiny, hlavně když říkáš, že styl autorky je dost poetický. Ale kvůli tvé recenzi se na knihu určitě zaměřím :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já si myslím, že by se ti ta knížka mohla líbit. :) Obzvlášť když se ti zamlouvala ta Mara. Je pravda, že v knize byly pasáže, kterým jsem rozuměla bez problémů, ale našly se i odstavce, kdy jsem si musela hledat třeba skoro každé třetí slovo, no. Nebo si můžeš zkusit počkat na ten český překlad, který tedy snad bude, i když těžko říct, jestli by tím překladem knížka neztratila své kouzlo.

      Vymazat
  2. Mara sa mi nepáčila.:( Ale zase, možno v správnej nálade by We were liars dopadlo lepšie, rozhodne ma to celkom láka, ten iný štýl a tak... Inak super recenzia a ak si ju prečítam, určite dám na tvoju radu a nebudem si nič zisťovať o deji.:D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jako mně to Maru připomínalo hlavně atmosférou té knížky, když nikdy nevíš, na čem přesně jsi a o co tam vlastně jde. I když po dějové stránce je to jiné, We Were Liars mi přijde takové citlivější, víc to hraje na emoce. Záleží na tom, co přesně se ti na Maře nelíbilo, no. :) Já osobně doporučuji knihu zkusit i tak, fakt je moc zajímavá. Jen od ní nic nečekat. A o ději si nic nezjišťovat, ano. :D :)
      Děkuju za pochvalu recenze, vážně moc si toho vážím. :)

      Vymazat

Za každý nový komentář jsem moc vděčná, vždycky mě potěší a budu jedině ráda, když komentář zanecháte. :)
Pokud použijete profil "Anonymní" prosím, abyste se na konci příspěvku podepsali. Předem děkuji.