středa 10. srpna 2016

Být synem boha není žádná výhra. Vážně ne.


Magnus Chase už dva roky žije na ulici. Když už si myslí, že by jeho život nemohl být horší, umře v souboji s velice nepřátelským chlápkem. Naštěstí (nebo spíš bohužel) není smrt Magnusovým koncem, ale naopak začátkem. Ocitá se totiž na místě jménem Hotel Valhalla, kde končí všichni, kdo zemřeli hrdinskou smrtí a se zbraní v ruce. Což by nebyla taková hrůza, kdyby se záhy neukázalo, že ho tam jeho Valkýra Samirah vzala dost možná neprávem. A vzhledem k dalším okolnostem se Magnus vydává na výpravu, která by mohla prokázat jeho statečnost. Jo a musí při tom zvládnout jednu drobnost - oddálit Ragnarök, v řeči normálního smrtelníka - konec světa.

Pokud se pohybujete ve vodách knih pro děti a mládež, už jste museli o americkém spisovateli Ricku Riordanovi slyšet. Riordan je známý svým zaměřením na zpracovávání jednotlivých světových mytologií - o řecké mytologii se dočtete v sérii Percy Jackson a Olympané, o mytologii egyptské zase v sérii Kroniky Cartera Kanea a kombinaci řecko-římské mytologie naleznete v jeho sérii Bohové Olympu. A jelikož Riordan (nemluvě o jeho fanoušcích) nemá těch mytologických témat stále dost, rozhodl se ve své nejnovější sérii Magnus Chase a bohové Ásgardu zpracovat mytologii severskou.

Stylem vyprávění se Riordan vrací spíše k sérii Percy Jackson, než k sérii Bohové Olympu, tudíž je zde pouze jeden vypravěč, a to náš hlavní hrdina Magnus. Podobenství najdete i ve stejně odlehčeném duchu vyprávění a také nechybí kopa humoru, jak už je u Riordana zvykem. Percymu je to podobné i v tom, že Magnus také promlouvá přímo ke čtenáři, od začátku vlastně víte, že příběh vypráví zpětně. Riordan díky tomu zvládá snadno čtenáře vtáhnout do běhu dění, člověk má pak větší pocit, že je součástí příběhu, a to mám já osobně na Riordanovi moc ráda.

Riordan a jeho legendární věnování...






















Teď se možná nabízí otázka - jak moc je to jako ten Percy Jackson? Nu, jak se to vezme. Vyprávěním je to Percymu podobné hodně, ale zase on je to opravdu Riordanův styl, se kterým se můžete setkat i v jeho ostatních knihách. Ovšem pak tu máme severskou mytologii. Jestli z ní víte aspoň něco, určitě uznáte, že se poměrně hodně liší od té mytologie řecké. A tady je to znát. Mě Riordan svým zpracováním a umným zakomponováním severské mytologie do příběhu vskutku nadchnul. Přestože je severská mytologie velmi komplikovaná, Riordan udělal to nejlepší, co mohl, aby ji čtenáři podal stravitelně. Informace dávkoval postupně, jak je postupně získával Magnus, který také netušil téměř nic. Jen v těch jménech jsem měla sem tam zmatek. Avšak na konci knihy se nachází stručný přehled, který občas ten zmatek vyjasní.

Sám příběh se skládá z různých menších překážet a problémů, které na své cestě k cíli musí hrdinové překonat. Možná by někomu mohlo přijít tohle schéma už ohrané, ale uvědomte si, že i staré epické příběhy jsou podobně vystavěné - hrdina musí projít všemožnými zkouškami, aby prokázal svou statečnost a jiné kvality. Já se proto za to na Riordana nezlobím. A právě díky zapojení severské mytologie jsem většinou nevěděla, co bych mohla zrovna čekat, takže jsem vždy jen nedočkavě četla dál.

Největším kladem celé knihy vidím samotné postavy. Mezi hlavní hrdiny patří Magnus Chase, Samirah al-Abbas, Blitz a Hearth. Což je jedna z nejrůznorodnějších skupin, kterou jsem kdy v knize viděla. Magnus je správně drzý, houževnatý a i chytrý. Sam je hrozně statečná a ze všech sil se snaží být sama sebou a ne odrazem svých rodičů. Sam je výborně napsaná hrdinka, lehce se stala mou druhou nejoblíbenější Riordanovou ženskou postavou, hned po Annabeth. No a Blitz a Hearth? Perfektní dvojka - naprosté protiklady, které se ale dokonale doplňují.



Pro své fanoušky Riordan nezapomíná v knize ukrýt všemožné vtipné narážky na své ostatní série. Nechybí ani zakomponování aktuálních realit, kterými Riordan jen dokazuje, jak velký geek on sám je (a možná i testuje, jak velcí geekové jsou jeho vlastní fanoušci). Pokud jste jako já, oceníte to a ještě se u toho pobavíte.

Možná se najdou čtenáři, které Riordanova nová kniha zklame, já se mezi ně ale určitě neřadím. Naopak jsem z knihy The Sword of Summer bez debat nadšená, vlastně můžu říct, že se snadno zařadila mezi mé nejoblíbenější knihy od tohoto autora. Kniha se čte lehce a rychle, nechybí jí spousta akce a humoru. Severská mytologie je do příběhu zakomponována tak nejlépe, jak to šlo, a i díky tomu se mi těžko odhadovalo, jakým směrem by se příběh mohl vyvíjet. Z hlavních hrdinů jsem nadšená a s radostí se pustím do jejich dalších příběhů.
Jste-li fanoušci Riordanových knih, je tohle pro vás povinná četba. Pokud se mezi Riordanovi fanoušky neřadíte, možná mezi ně po přečtení této knihy patřit budete.

Knize dávám číselně 100%, těším se na druhý díl a vám doporučuji se po ní podívat, až příští měsíc vyjde u Nakladatelství Fragment v překladu.

Údaje o knize
Originální název: The Sword of Summer
Český název: Prastarý meč
Autor: Rick Riordan
Přeložila: Dana Chodilová
Série: Magnus Chase a bohové Ásgardu
Díl: 1.
Nakladatelství: Disney Hyperion, 2015 / Fragment, 2016
Počet stran, vazba: 499 stran, hardback (anglické vydání)
Hodnocení na GoodReads: 4,27/5 (51 641 hodnotících)

4 komentáře:

  1. Už se na Magnuse moc těším. Knihu mám již delší dobu doma, ale ještě jsem si na ní neudělala čas. Skvělá recenze. ;)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak si na Magnuse čas udělej, určitě za to stojí! :) Minimálně nudit se u toho nebudeš, jelikož se neustále něco děje. :)
      Moc děkuji, tvé pochvaly si vážím! :)

      Vymazat
  2. Mě se Magnus také hodně líbil. Ze začátku jsem se bála, že to bude trochu slabší, ale knížka mě moc bavila. V severské mytologii jsem popravdě ještě trochu plavala, proto se mi ten rejstřík na konci docela hodil. :) Moc pěkná recenze a fotky!

    burrowofthebookworm.blogspot.cz

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já jsem tomu tedy od začátku věřila, a když jsem pak po dočtení četla ty spíše negativní recenze, tak jsem vlastně byla dost překvapená. Protože mě to strašně nadchlo. :D A prostě jsem neměla pocit, že by to bylo to samé jako Percy Jackson, že by mu byl Magnus tak podobný. Mně to přišlo své, ale i typicky Riordanovské. To vyprávění, to je prostě jeho styl. On ho takhle má skoro všude, mě to tak baví, takže nemám důvod mu to vyčítat. :)
      Moc děkuji! Ona když je ta knížky tak krásná, tak není těžké mít pěkné fotky. :D :)

      Vymazat

Za každý nový komentář jsem moc vděčná, vždycky mě potěší a budu jedině ráda, když komentář zanecháte. :)
Pokud použijete profil "Anonymní" prosím, abyste se na konci příspěvku podepsali. Předem děkuji.