úterý 8. listopadu 2016

I na hřbitově může být poměrně živo


Nobody "Bod" Owens byl vlivem tragických událostí přiveden mezi obyvatele hřbitova, kteří se nad ním slitují a rozhodnou se o něj postarat. Náhradními rodiči se mu stávají pan a paní Owensovi, úlohu jeho poručníka přejímá tajemný Silas, který jako jediný může hřbitov opustit a obstarat tak věci, které chlapec potřebuje. Ostatní jsou totiž duchové. Bod není výjimečným chlapcem pouze v tom, že je živý žijící mezi mrtvými. Jak roste, zažívá všemožná dobrodružství, setkává se s ghúly či vlkodlaky. Jenže nakonec se bude muset vypořádat se stíny minulosti, ať se mu to líbí nebo ne.

Neil Gaiman je jeden z nejznámějších a nejplodnějších britských autorů současnosti. Také má dosti široké pole působení - píše knihy pro děti i pro dospělé, píše romány i povídky, jeho komiksová série Sandman patří mezi jednu z nejlepších, co můžete v rámci komiksů sehnat. Zkušenosti má i jako scénárista - kupříkladu seriál Nikdykde, který poté vyšel i v knižní podobě, či scénář k epizodě seriálu Doctor Who. Spousta jeho děl se dočkala i filmových adaptací, v současné době se pracuje na seriálové adaptaci jeho knihy Američtí bohové.

Pár knih od Gaimana jsem už četla. Sice se k nim dostávám docela pomalu a poměrně s dostupem, avšak snažím se jimi prokousat. Ovšem zrovna k The Graveyard Book jsem se dostala čirou náhodou - její ilustrované vydání na mě vykouklo u Dobrovského, byl to jediný výtisk a ta knížka vyloženě prosila, ať si ji koupím. A jelikož je to ilustrované od Chrise Riddella, jehož styl se mi strašně líbí a od kterého mám ilustrované další knížky od Gaimana, tudíž se mi to hodilo do sbírky, nemohla jsem tam tu knížku nechat. Překvapivě jsem ji hned začala číst a protože mě hned první kapitola chytla, četla jsem dál!

Na téhle knize je strašně fajn, že jednotlivé kapitoly utváří jakž takž uzavřené příběhy. Ano, chronologicky to na sebe navazuje, ovšem jde o takové jednotlivé epizody, ty nejdůležitější či nejzajímavější události, které pomáhaly formovat Bodovu osobnost. Za tohle uspořádání jsem byla ráda proto, že jsem na čtení neměla tolik času, ale takhle jsem mohla přečíst jednu kapitolu a zase to odložit, dokud jsem opět neměla volno. Navíc se tím autor vyvaroval nudným pasážím. Také musím říct, že oproti ostatním Gaimanovým knihám je příběh takový méně podivný a rozhodně stravitelnější pro širší publikum. Nicméně nechybí tomu chytrost, která je pro Gaimana typická.



Když nad tím přemýšlím, moc duchařských knih jsem nečetla. Avšak duchové v téhle knize mě bavili - jelikož šlo o relativně starý hřbitov, byli tam duchové z už poměrně dávných dob, čemuž odpovídali jejich manýry a styl řeči. To bylo často úsměvné. Kromě duchů v knize vystupují i další bytosti - máme tam vlkodlaka či nechvalně známé ghúly. Abych pravdu řekla, tak kapitola o ghúlech mi přišla dost děsivá, Gaiman má rád barvité popisy. Později je jasné, že v rámci toho světa existuje mnohem víc bytostí z mytologií a jiných legend, jen nejsou významné pro autorův příběh, proto se jimi rozsáhle nezabývá. Gaiman ten svět jasně nevyhraňuje, ale to je u něho běžné, proto mi to už ani nevadilo.

Určitě se tu nedá mluvit o hluboké propracovanosti postav, přece jenom z nich spousta vystupuje pouze epizodně nebo pro příběh zkrátka není nutné o nich znát více podrobností. Nejblíže proto poznáme Boda, který je hlavním hrdinou. Patrně nejzajímavější jsou jeho interakce se skutečným světem a s živými lidmi, na čemž autor často poukazuje na lidské špatnosti, které jsou Bodovi těžko pochopitelné, protože se s tím nikdy nesetkal. Jeho naivita a nevinnost je postavena do kontrastu se zkažeností lidí. Dost věcí se naučí tou těžkou cestou. Vyrovnat se s tím mu pomáhá jeho mentor Silas, o kterém toho sice moc nevíme, ale moudra na rozdávání má dost.

Jakmile jsem knihu dočetla, říkala jsem si, že mi připomíná Knihu džunglí. Čemuž by odpovídal i ten název, že jo. Hned v doslovu jsem pak také zjistila, že Kniha džunglí opravdu posloužila autorovi jako inspirace. Tudíž pokud máte Knihu džunglí rádi, zkuste se po The Graveyard Book (Kniha hřbitova) podívat, třeba by vás mohla zaujmout.

Samozřejmě knihu doporučuji i všem ostatním, nezávisle na tom, jestli jste Knihu džunglí četli či ne a i jestli se vám líbila či nelíbila. V případě, že hledáte čtení s prvky nadpřirozena a se zajímavým příběhem, mrkněte se po téhle knize. Já sama The Graveyard Book z Gaimanovy tvorby musím zařadit k tomu nejoblíbenějšímu, k dokonalosti jí chybělo jen málo. Navíc jsem si po dočtení říkala, že by mi opravdu nevadilo, kdyby se Gaiman někdy rozhodl napsat knihu o Bodových dalších dobrodružstvích, to by mohlo být hrozně bezva.

Číselně hodnotím 85% a doporučuji vám se po knize poohlédnout. A to klidně i v té angličtině, jelikož jde o knihu pro mladší čtenáře, tak opravdu není nijak složitá. Sehnat ji ale můžete i v překladu.

Údaje o knize
Originální název: The Graveyard Book
Český název: Kniha hřbitova
Autor: Neil Gaiman
Ilustroval: Chris Riddell
Přeložila: Ladislava Votková
Nakladatelství: Bloomsbury, 2009 / Polaris, 2008
Počet stran, vazba: 289 stran, paperback (anglické vydání)
Hodnocení na GoodReads: 4,11/5 (294 824 hodnotících) 

Žádné komentáře:

Okomentovat

Za každý nový komentář jsem moc vděčná, vždycky mě potěší a budu jedině ráda, když komentář zanecháte. :)
Pokud použijete profil "Anonymní" prosím, abyste se na konci příspěvku podepsali. Předem děkuji.